Svátek všech svatých, zesnulých a předků je i náš

V noci z 31. října na 1. listopad se slaví Halloween (nebo také Hallowmas, Samana, Samhain, Samonios či Samhuinn) – původně keltský Svátek zesnulých. Pro staré Kelty byl nejdůležitějším svátkem z celého roku a byl chápán jako začátek roku nového. Věřili, že v tuto noc starý Bůh umírá a vrací se do země zemřelých, aby tam počkal na své znovuzrození o Vánocích. (Nepřipomíná vám to něco?)

Nejtenčí hranice mezi živými a mrtvými
Oslavy se konají na památku všech, kteří již odešli z tohoto světa a zároveň se tak utvrzujeme v pokračování našeho života. Všechny rituály, které se v rámci tohoto svátku prováděly, se vázaly k zesnulým. V tuto noc prý je totiž nejtenčí hranice mezi oběma světy. Je to doba, kdy duše mrtvých putují po zemi, navštěvují přátele a rodinu a připojují se k oslavám. Proto se zapalovaly svíčky za okny, aby trefili domů a mrtví se přizvali ke slavnostní večeři.  Připadá vám to poněkud morbidní? Snad právě pro určité odlehčení patřilo mezi zvyky rozlišné šprýmování, vyřezávání strašidýlek z dýní, výroba strašidelných kostýmů a převlékání se za nejrůznější bytosti.

Magický svátek uctíváme i my
Mýlíte se, pokud si myslíte, že jde jen o čistě americký svátek a zvyky, které se k nám nepatřičně prodraly ze západních zemí. Obdoba tohoto tajemného času je u nás rovněž Svátek všech svatých 1. listopadu a následující den Dušičky, které respektují lidé po celé republice. Tradiční návštěva hřbitovů v podstatě navazuje na prastaré rituály uctívání mrtvých předků a vzpomínku na zesnulé. Svíčky rozsvěcované na hrobech jsou zároveň jakousi obranou proti všemu negativnímu a zlému ze záhrobí, neboť oheň očišťuje a svým světlem a teplem rozbíjí temnotu a chlad.